COVIDíme: Zplošťujeme neexistujícící křivku?

Co lze od testů očekávat

Jak je možné zjistit šíření nemoci (viru) v populaci? Testováním. Máme-li ustálenou metodologii testování (výběr jedinců, způsob testování), pak by se změna poměrného promoření populace měla v prováděných testech objevit změnou míry pozitivních případů.

Jsme-li na začátku epidemie, která se teprve začíná ve společnosti šířit, bude procento pozitivních testů menší, než v případě, kdy je epidemie na vrcholu.

Například, řekněme, že symptomem nemoci (přítomnosti viru) je horečka, dušnost a kašel. Tyto symptomy mohou mít mnoho příčin z nichž pouze jednou je vir, který nás zajímá.

Pokud testujeme lidi s těmito příznaky na začátku epidemie, procentní výskyt hledaného viru (jedné z příčin) bude malý. Poté, co se vir rozšíří, nutně musí být v množině testovaných lidí jeho procentní výskyt větší. Z toho plyne důležitý závěr:

Pokud se mění výskyt viru v populaci, pak prováděné testy — pokud jsou platné a mají stabilní metodologii — musí zrcadlit poměrné rozšíření viru v populaci.

Z nějakého důvodu to však u stávající "pandemie" nemoci COVID-19 způsobované virem SARS-CoV-2 neplatí. Minimálně ne pro země, k nimž jsem byl schopen dohledat alespoň základní statistiku množství a výsledků prováděných testů.

Jaké jsou reálné výsledky

Z dostupných oficiální dat [1] pro Českou republiku, USA a Itálii má procentní zastoupení pozitivních testů na SARS-CoV-2 následující průběh:

Aktuální procento pozitivních testů zde zřetelně neodpovídá očekávání. Například v druhé půlce března v ČR by mělo být patrné zvýšení procenta pozitivních testů, jelikož právě to je období, v němž se u lidí, nakažených před zavedením karantény, dal očekávat výskyt příznaků. Namísto nárůstu však sledujeme setrvalý stav v rozmezí 6-7%, na konci měsíce dokonce znatelný pokles.

V Itálii, s výjimkou několika "anomálních dní" máme opět — víceméně konstantní procento pozitivních testů.

I v USA, kde podle oficiálních zpráv dochází v druhé polovině března k exponenciálnímu šíření nemoci, zaznamenáváme změnu procenta pozitivních testů pouze v řádech procent.

Bez ohledu na prováděný počet testů pak v průběhu času, v němž by mělo poměrně přibýt pozitivních jedinců, zůstává procento pozitivních testů víceméně konstantní. Denní počty testovaných a procento pozitivních jedinců v ČR shrnuje následující graf.

Nyní, položíme-li "přes sebe" křivku počtu všech testů a křivku pozitivních testů, zjistíme, že se v našich třech zemích téměř dokonale kryjí (včetně New Yorku, "epicentra" nákazy v USA):

Toto považuji za naprosto anomální výsledek, který je v rozporu s exponenciálně se šířící nemocí. V případě dramatického vývoje "promoření" populace by se dané křivky prostě nemohly takto krýt. Uvedená data ukazují, že:

Dle testů zůstává procento infikované populace konstantní. Informace o celkovém počtu infikovaných jedinců je v téměř neměnném poměru k počtu provedených testů.

Vysvětlení této anomálie (?) mohou být v zásadě tři:

1. V průběhu času se zásadně měnila metodologie testů — a paradoxně právě tak, aby zcela zakryla šíření nemoci v populaci.

2. V průběhu epidemie SARS-Cov-2 došlo k současné epidemii všech ostatních chorob se stejnými symptomy, splňující výběr jedinců pro testování. [2]

3. Koukáme na výsledek testování v populaci, která je virem již promořena. [3]

Nevím, jak vám, ale body 1. a 2. mi nepřijdou příliš pravděpodobné.

Závěrem

Z "oficiálních zdrojů" dat typu John Hopkins Coronavirus Resource Center se v médiích dozvídáme o exponenciálním šíření nákazy a o nutnosti "zploštit její křivku". Je nutné zavést karanténu, a zastavit vše, co se hýbe. To by se dalo pochopit i přijmout. Jenže, co už se přijmout nesmí, je záměrná manipulace s daty a šíření opravdových fake-news — zamlčováním dvou klíčových informací.

Zaprvé, že reportované počty nakažených naprosto neodpovídají skutečnosti. Jde totiž jen o počty pozitivních testů, které:

• nerozlišují mezi infikovanými a nemocnými,

• neberou v potaz bezpříznakový průběh COVID-19 u přibližně poloviny infikovaných [4] ("nemocní" si prostě ani nevšimnou, že jsou nemocní) a

• neberou v potaz lidi, kteří s "mírným nachlazením" nemoc "přechodí".

Lze proto očekávat, že počet "nakažených" bude minimálně o řád vyšší — a reálné ohrožení z nemoci plynoucí o poznání nižší.

A zadruhé, informace o exponenciálním šíření nemoci podle dostupných dat vypadá jako založena pouze na exponenciálním nárůstu testů, nikoli na skutečném rozšíření nemoci. Zvláště v případě, že existují poukazy na její přítomnost v západních zemích již na podzim r. 2019. [5]

Zůstává tedy otázka, jakou že to křivku vlastně aktuálně "zplošťujeme". Existuje vůbec? Není tou křivkou nakonec něco, jako konstantní funkce?

Detailnější rozbor situace je nad rámec tohoto krátkého upozornění na "statistickou anomálii" a bude předmětem případných dalších textů.

S přáním otevřených očí a bystré mysli.

— snílek