Vítejte v novém světě

Ztemněné vědomí

Fascinace, uhranutí, strach, panika podněcují v člověku archaický a instinktivní způsob jednání. Rozum, rozlišování, analýza — čili vědomá přítomnost a příčetnost — jdou stranou a vlády nad tělem i myslí se chápe jiná síla. Jako jedinci, rodina či stát najednou nějak jednáme, aniž bychom vlastně chápali proč. Prostě, když na nás vyskočí tygr, budeme v úprku (či v boji) dřív, než nám vůbec dojde, že tygra vidíme.

Tento stav, v němž se dějí poměrně zásadní věci, kterých si však — jak pro samotnou jejich zběsilost, tak kvůli uhranutí nějakým zástupným jevem — nejsme často ani schopni všimnout, lze právem označit za stav ztemnělého vědomí.

Dnešní koróna-situace je jeho exemplárním příkladem. Naprosto nemyslitelné, nepředstavitelné se během jediného týdne stalo realitou. Změn je tak obrovské množství a jsou tak zásadní a rychlé, že je pomalu ani nelze registrovat, natož promýšlet a domýšlet.

A je pochopitelné, že taková situace nevede k uvědomělým a příčetným krokům, ale ke krokům intuitivním a instinktivním — jedinci, rodiny i vlády dělají nikoli to, co by vycházelo z věcné, racionální analýzy situace, ale jednají především šablonovitě, podle naučených, především kolektivních společenských vzorců — podle již "hotových" mentálních "programů", či "algoritmů".

To, samo o sobě, nemusí být špatně. Před tygrem je třeba rozhodně utéct. Kdybychom však byli "pány situace" — tzn. uchovali si příčetnost, ducha-přítomnost — pravděpodobně bychom se nedali na panický úprk před tygrem, který je právě po obědě, nebo dokonce pokud jde pouze o jeho maketu z kanadského žertu našeho souseda.

Akcent věcné stránky situace a snahu o maximální možné překonání ztemněného stavu vědomí potřebujeme proto, aby strach, fanatická prevence a léčba nebyly nakonec horší, než nemoc sama.

Tolik obecné úvahy, nyní konkrétněji.

Obroda národních států

Také jste si všimli, že máme opět funkční státní hranici? A prakticky na den přesně k symbolickému datu 15. března? [2] A ta hranice jde dokonce uzavřít? Pokud do nedávna mnozí tvrdili, že hranice jsou přežitek, že je nelze uhlídat a že vlastně už neexistují, tak nyní mají možnost konfrontovat se s realitou nového světa.

Jak se ukazuje, tak funkční hranice mají prakticky všechny země světa, země EU a "Schengenu" nevyjímaje.

Všichni vidíme, že řešení krizové situace kolem koróna-viru, [3] která je charakterizována jako největší světová krize od druhé světové války, je plně v kompetenci národních států, nikoli nad-národních a mezi-národních politických uskupení.

Občané vidí, že starost o to nejdůležitější — jejich bezpečí a zdraví — je v rukách a v kompetenci jejich vlastní země.

Rovněž jsme také svědky, jak se v krizové situaci rozpadá jak "koncept volného trhu", tak i "solidarity" a jednoty v nadnárodním společenství. Nemůže snad být lepšího (mediálního) příkladu než krádež zdravotnického materiálu ostatních zemí EU Německem. [4]

Stejně tak zajištění potřebných zdrojů pro zvládání krize není organizováno — dokonce ani jako nějaký soubor opatření či návrh společné politiky — z pozice nadnárodních institucí, ale zcela individuálně jednotlivými státy.

Větší PR si koncept národního státu ani nemohl přát — všichni vidí nejen jeho životaschopnost, především však jeho nenahraditelnost.

Konec EU

Koróna-vir ohlásil definitivní konec EU. V době, kdy jednotlivé evropské země začaly kvůli viru přijímat tak drastická zdravotně-bezpečnostní opatření jako kompletní uzavírky hranic a celostátní karantény, není EU k nalezení.

EU má na práci důležitější program — řeší klima. EU symbolicky a tradičně porušuje vlastní pravidla a přes zákaz vstupu do Euparlamentu kvůli "virové" situaci uděluje na jednání naprosto zbytečné osobě — protože Grétě — výjimku. [5]

Už jen třešinkou na dortu je, že naprostou nezúčastněnost v krizovém řízení prolomí EU kritikou národních států za uzavírání hranic. Stačil jeden den, aby své hranice uzavřelo — samotné Německo. A pak další, aby své hranice uzavřela — i celá EU. [6]

Pro manifestaci neschopnosti, bezzubosti a zbytečnosti těžko hledat lepší příklad. Nyní, jak poznamenává Václav Klaus ml.:

Vidíme i pozitiva. Evropská unie je v kómatu. Žvatlání a výzvy bruselských eurokratů už nikdo nebere vážně. Každý vidí, že tváří v tvář hrozbě nedělali nic. Že veškerá zodpovědnost leží na národních vládách, které se chovají zcela "národně" – Češi chrání Čechy, Poláci Poláky …

EU je v kómatu – nedovolme nějaké zombie zmrtvýchvstání. [7]

Za zmínku stojí i odlišná reakce zemí východní a západní Evropy. I přes relativně pozdní reakci byly země V4 schopny na vznikající krizi odpovědět rychleji a s razantnějšími opatřeními — více se blížícími čínskému přístupu rychlé izolace ohnisek nákazy. Je pravděpodobné, že nějaké dopady těchto opatření na "zamořenost" zemí budou — východ se bude lišit od západu. A hranice mezi těmito bloky zůstanou uzavřené na delší dobu. Pravděpodobně se tak EU rozpadne na avizovanou "dvourychlostní" — "rychle" zamořenou západní a "odolávající" východní. Jak mnozí poukazují, toto nahrává iniciativě Trojmoří či Mezimoří. [8]

Na související zajímavý aspekt upozorňuje též Václav Cílek, když mluví o "etnickém dělení kontinentu". [9] Míní tím dvojí. Jednak to, že západní Evropa se svým demografickým vývojem přiblíží etnické různorodosti "Ameriky", s územím rozčleněním mezi jednotlivé kultury s dvojím (vícerým) standardem bezpečnosti, živnotní úrovně, atd. v jednotlivých zónách a regionech (viz dnešní realita islamizovaných předměstí).

Druhá poznámka se týká poukazu na skutečnost, že zatímco obyvatelé "homogenní" východní Evropy jsou "v zásadě poslušní" a jsou schopní dbát např. hygienických opatření nutných k zastavení koróny, pak neevropské obyvatelstvo na předměstích západo-evropských měst (především muslimové) tuto "poslušnost" postrádají. Bude tedy zajímavé sledovat, jak tento aspekt ovlivní šíření a zvládání nákazy v zemích na západ od nás.

Á propos, pamatujete na debaty ohledně otázky, zda je EU příčinou a zárukou míru a bezpečnosti v Evropě, nebo, naopak, zda mír a bezpečí poválečné Evropy dalo teprve možnost vzniknout instituci jako je EU? Stačilo kýchnutí jednoho malého viru a odpověď máme před sebou. EU prokázala — a nyní i pro všechny, kteří to dosud neviděli, — že je domečkem z karet, schopným existence pouze v naprostém bezvětří.

Výměna světových hegemonů

Hegemon 20. století — USA — vznikl díky druhé světové válce. Válkou nezničená země profitovala na "rekonstrukci" zbylého, válkou "zničeného" světa.

Hegemon 21. století si definitivně upevňuje pozici právě nyní. [10] Čínský Wu-Han, "oficiální" epicentrum korónové nákazy, hlásí k dnešnímu dni (19. března 2020) nula nových případů. Čínský průmysl jede naplno, s mocným mediálním obrazem poskytovatele nutného zdravotnického materiálu, včetně tolik žádaných "rychlých testů" pro celý zbytek světa. Je to fascinující, ale dnešní země jsou (minimálně mediálně) v situaci, kdy jako by nebyly schopny si na svém území ani "našít" potřebný počet roušek, o ostatním zdravotnickém materiálu nemluvě.

Čína, tedy v podstatě oblast východní Asie, má hlavní fázi problému, zdá-se, za sebou. Západní svět aktuálně kolabuje, aniž se epidemie pořádně rozběhla. A stejně jako ve 20. století USA, je nyní Čína připravena s "rekonstrukcí" světa pomoci.

V tomto kontextu nejsou bez důležitosti ani oficiální čínské poznámky v tom smyslu, že za vznikem koróna-virové nákazy stojí právě USA. Zvláště, když za situace, kdy se identifikace prvního známého případu — tzv. pacient nula, který pravděpodobně nebude nalezen ani v jedné zemi — na čínské půdě dostáváme k říjnu, listopadu r. 2019, kdy ve Wu-Hanu probíhalo společné čínsko-americké vojenské cvičení. [11] To jen, aby mezi všechny lidi pronikla kromě viru i informace, kdo je ten "hodný" a kdo ten "ošklivý".

Korónový deštník svou "virovou" clonou zakrývá i rychlý ústup bývalého hegemona, USA, z klíčových "mocenských" pozic a "kontrolních stanovišť". Ještě před plným mediálním zažehnutím virové kauzy jsme mohli zaznamenat kapitulaci "koalice" v tažení proti Talibanu v Afgánistánu i eskalaci napětí při rusko-syrské likvidaci posledního kontingentu "našich demokratů z ISIL" na severu Sýrie. Nyní snad neuplyne dne, aby nebyly americké "pozice" v Iráku terčem raketových útoků. Na ty, díky koróna-viru, již není potřeba (snad ani mediálně) odpovídat. [12]

Konec NATO

NATO vzniklo "oficiálně" jako obranná aliance. Jeho všechny vojenské mise — již od první jugoslávské — byly však útočnými operacemi proti cizím, suverénním a alianci nijak neohrožujícím zemím. Ze řetězu utržený nástroj hegemona v krátkém období jedno-polárního světa.

Od procesu stahování se USA do sebe, v holé snaze o vlastní ekonomické a společenské přežití nelze očekávat, že podpora NATO z jejich strany bude mít jakoukoli prioritu. Je pochopitelné, že mnohé "síly" a "klany" [13] mají na jeho další existenci zájem. Bylo-li však NATO stěží udržitelné v době před korónou, o to méně bude nyní.

Pokud se mnozí obávali, že se pod korónu skryjí přípravy na válku s "východním nepřítelem" v rámci největších vojenských manévrů v historii NATO, pak vězte, že během koróny se ani cvičení konat nebudou. [14]

Nu a snad bychom snad mohli zmínit, že mezi dvěma zeměmi aliance — Řeckem a Tureckem — právě probíhá napůl horká pohraniční válka. Jde v ní, mimo jiné, o to, které ze zemí NATO (případně EU), zbudou na krku naši "džihádističtí přátelé", jejichž výcvik i akční program organizovaly v oblasti blízkého východu především USA, hlavní člen NATO.

Ekonomické aspekty

Ztemnělé vědomí a všeobecné napětí spojené s korónou je rovněž ideální clonou probíhajícího "krachu" ekonomiky — resp. transferu světových ekonomických zdrojů. Někteří hovoří o de-globalizaci, neboť uzavření hranic i obnovená autorita národních států a s tím i státních, národních zájmů vede k podpoře lokální produkce. Jen je třeba chápat to ve výše uvedeném kontextu — na kolapsu celého "západu" a "obnově" jeho lokálních ekonomik ohromně získá především Čína (a přidružené regiony).

Někteří poukazují také na to, že díky koróně je možné "upustit páru" z "přetlakované", derivátovými bublinami ohrožované globální ekonomiky — jejich "přirozenou" likvidací v aktuální krizi. [15]

Kromě těchto obecných aspektů bude zajímavé sledovat dva další aspekty.

• jak se změní poměr korporátní vs živnostenské ekonomiky a

• jaký bude rozdíl ve zvládání krize v zemích s "vlastní" měnou oproti těm, které ji nemají (a mají, např. Euro).

Např. sociolog Petr Hampl poznamenává, že, krize postihne především drobné živnostníky, nikoli korporáty:

Epidemie je svým způsobem opak války. Válka dopadá spíše na velké majetky a snižuje sociální rozdíly (šíří se úžasné legendy o armádních zakázkách, ale neřeší se už, kdo dostal zaplaceno). Mimo jiné proto, že boháče můžete částečně vyvlastnit, kdežto o vojáka a dělníka se během války musíte pořádně starat.

Epidemie naopak dopadá velmi drsně na drobné živnostníky (z nichž někteří směřují k exekucím) a malé firmy, zatímco "Strategic Account Innovation Manager" a jemu podobní pracují z "home-office" za plný plat. Také státní zaměstnanci patří mezi vítěze. Ani korporace dopad příliš nepocítí - budou pár kvartálů bez zisku, a pak se vše vrátí do starých kolejí.

Státní podpůrné fondy nic neřeší, protože peníze si stejně rozdělí jen pár vyvolených. Absolutně k ničemu jsou i daňové úlevy, protože většina těch malých stejně nemá žádný zisk. Bude zapotřebí najít úplně nový model podpory těch malých. I proto čekám, že období po epidemii bude nervózní a plné sporů. Nic ve stylu optimistických budovatelských dob po válkách. [16]

Na druhou stranu je otázka, nakolik to, co Hampl popisuje, není jen věc "setrvačnosti". Zavřené hranice a sledování "národního zájmu" může mít nakonec fatální vliv i na ty korporace — jelikož jejich "internacionalita", nadnárodnost, přestane být nejen výhodou, ale přestane být funkční. A zde je potenciál k přesně opačnému trendu, než Hampl popisuje. Uvidíme.

K té druhé otázce. Zaznamenal jsem (bohužel nejsem aktuálně schopen dohledat zdroj) poukazy na to, že protože koróna bude ekonomickou ránou z milosti pro země typu Itálie a Španělsko, bude nutná revize společné evropské měny. Jinými slovy, "mluví se" o konci EURA. Opět, uvidíme.

"Ekologické" aspekty

Vážnost korónové situace i jejích ekonomických důsledků, které budou trvat minimálně roky má potenciál, alespoň na čas, eliminovat či zpomalit jinou současnou hysterii — klima-alarmistické šílenství. Svět po koróně bude v takovém stavu, že je možné, že nesmysly typu "je třeba vybít všechny prdící krávy" bude alespoň chvíli u ledu.

Navíc, klima-apokalyptici mohli by být korónou celkem uspokojeni, jelikož s fascinující rychlostí uskutečňuje jejich sny a požadavky:

• Zpomalení ekonomiky, především té západní, že čínská naopak pojede, jim vadit nebude, stejně, jako jim to nevadilo předtím.

• Omezení pohybu — minimálně letos už žádné zahraniční dovolené. Celoplanetárně. Situaci jen trochu komplikuje fakt, že nejhygieničtějším přesunem obyvatel na lokální úrovni se stávají — automobily.

• Vyčištění vzduchu — aneb když žádná není, ani ekonomika "neprdí" a v důsledku se tím více životů zachrání. [17] (Na cenu této záchrany se, pochopitelně, nesmíme ptát.)

Dlouhodobým vlhkým snem klima-hysteriků pochopitelně zůstává kolaps západní civilizace — minimálně po její technologické a ekonomické stránce. Jak to formuloval před třiceti lety člen Římského klubu, předseda UNEP a zakladatel IPCC, Maurice Strong: [18]

Což kdyby malá skupina těchto světových vůdců dospěla k závěru, že hlavní rizikem pro planetu je chování těchto vyspělých zemí? […které se dobrovolně neomezí…] Aby zachránila planetu, skupina rozhodne: Není snad jedinou nadějí pro planetu, aby se tyto průmyslové civilizace zhroutily? Není snad naší odpovědností toho dosáhnout? [19]

V nemocném sousedním Německu, v zemi, která aktuálně řeší, jak zakázat politickou opozici (snad v naději, že si opět prožije 30. léta minulého století), celostátní televize vysílá oslavu na koróna-virus, protože konečně "zabije staré lidi". [20]

Aneb, jak praví aktuálně kolující cynický vtip:

Víte, co má společné Greta a koróna-virus? Oba jsou dobré pro planetu.

Priority aktuálního stavu však naznačují určitou možnost, že "paradoxně" díky koróně bude program těchto okázalých "lidumilů", alespoň na nějaký čas, u ledu.

Počítejme však s tím, že se nevyhneme skvostům typu "za koróna-virus může změna klimatu". Už se to, koneckonců děje. Má to i termín: "klimatem vyvolaná pandemie" (Climate Induced Pandemics). [21]

Společnost po koróně: lidství nebo barbarství s lidskou tváří?

Největší výzva, před kterou nyní stojíme, však nesouvisí s korónou, s politikou, s ekonomikou či ekologií. Bude to výzva společenská. Budeme stát před otázkou, čeho všeho se budeme ochotni vzdát tváří v tvář nové hrozbě.

Některé dnešní odhady uvádí, že stávající pandemie bude trvat dva roky. A že vše to velmi záleží na tom, jak rychle bude vyvinuta vakcína. [22] Není asi třeba moc konspirativního myšlení, aby se nabízela myšlenka, že jeden z největších tlaků globálních sociálních inženýrů, "expertů" a farma-byznysu — který pravděpodobně oslaví nejlepší dekádu v historii — bude něco ve smyslu:

Povinná vakcinace všem, na celém světě. Bez ohledu na následky, bez ohledu na svědomí, bez ohledu na svobodu jednotlivce. A, velmi pravděpodobně, bez ohledu na fakta a na samotnou efektivitu či bezpečnost vakcíny. [23]

Nemusíme rovněž předjímat, že jedinci odmítající se podřídit "přikázanému blahu" budou, se všemi důsledky, vnímání jako "nepřátelé státu". [24]

Tento, přestože nejviditelnější totalitní cíl není, pochopitelně jediný. Dají se očekávat nové regulace — restrikce — pohybu, shromažďování, ekonomické interakce — "hygienicky nevhodná" hotovost. Jednoduše, omezování svobod všehu druhu — resp. ponechání mnoha z již zavedených restrikcí.

Že to vše bude činěno ve jménu všeobecného blaha není třeba připomínat. Ani to, že pro lidi se ztemnělým vědomím to bude nejen přijatelné, ale i žádoucí jako vymahatelné.

Jinými slovy, největší výzva, které budeme čelit, bude schopnost zabránit vzniku něčeho, co lze označit jako "zdravotní stanné právo" (Medical Matrial Law). [25]

Stojíme před výzvou zabránit vzniku a legalizaci barbarství s lidskou tváří, jak daný stav trefně pojmenoval slovinský filosof Slavoj Žižek:

Nemyslím, že největší hrozbou je návrat přímého barbarství, brutálního násilí v boji o přežití s veřejnými nepokoji, lynčováním, atd. […] Více, než přímého barbarství se obávám barbarství s lidskou tváří — bezohlednými opatřeními k zajištění přežití, vynucované s lítostí či přímo soucitem, posvěcené názory expertů. [26]

Človět nemusí být génius, aby si pamatoval, jak omylní "experti" všeho druhu jsou — známe jejich "kontrmelce" jak u "přízemních" otázek typu (ne)zdravosti špenátu, másel, vajíček, tak u "vzletných témat" jako třeba "globální klima".

Člověk nemusí být génius, a ani "konspirační teoretik", aby také chápal, že cílem jakékoli korporace je především zisk. Cílem farma-korporace tedy není zákazníka odhánět — tedy rychle a bez vedlejších účinků uzdravit, — ale uchovat si ho. Ideálním zákazníkem je samozřejmě chronicky nemocný — člověk s neustálou poptávkou po "produktu". A že zájmem "elit", které se netají cílem "zničení západní civilizace" s nutností "omezení velikosti populace" asi také nebude sobestačný a zdravý občan. Naopak, pro ně je ideální člověk poslušný, takový, který má pokud možno dost starostí s péčí sám o sebe, aby byl vůbec schopen fungovat. Chronicky nemocný, na "medikaci" závislý člověk, ideálně pak neschopný vlastní reprodukce, aby jeho pokolení "nepřetěžovalo planetu".

Všimněte si, že výše řečené není konspirační teorie, ale prostý logický důsledek kombinace principu korporátu a postoje povýšených světových elit, nahlížejících na běžné lidi — jako jsem já i vy — jako na zbytný, cenné planetární zdroje požírající dobytek.

Danému totalitnímu tlaku je možné — a nutné — čelit. Paradoxně tomu nahrává stávající situace posilujících národních států. Na úrovni státu (tzn. v rámci naší vlastní země) je nyní třeba vyvinout tlak, aby přijatá opatření byla ku prospěchu obyvatel, nikoli ku prospěchu cizích sil.

Klíčové bitvy, které nás čekají se budou vést za:

• Zachování hotovosti, i přesto, že je "nehygienická".

• Zachování práva soukromí, nepřijatelnost sledování pohybu a např. neustálé kontroly "zdravotního stavu" — odmítnutí čipování.

• Pokud vakcinace pak dobrovolná nebo, pokud povinná, tak splňující minimálně tato kritéria:

  1. Veřejně dostupná a státem garantovaná informace o všech složkách vakcíny.

  2. Zákaz toxických látek, zvláště těch, u nichž je znám vliv na nervový systém.

  3. Zákaz nanotechnologií s neznámou či nepopsanou funkcí.

  4. Zákaz tělem nevyloučitelných, či obtížně vyloučitelných látek (v řádech let).

  5. Transparentní informace o způsobu testování vakcíny, dovolující možnost jejich metodologického přezkumu (aby se vyloučila např. dnes běžná praxe, že "bezpečnost" a "účinnost" se netestuje vůči placebu, ale vůči jiné vakcíně či vůči stejnému obsahu, pouze bez antigenu, tzn. kdy je metodologicky zamezena možnost rozpoznat např. toxicitu a vedlejší účinky adjuvans — který dostávají i jedinci z kontrolní skupiny).

  6. Transparentní informace o vakcinaci členů vlády, parlamentu a úřednického sboru, včetně čísel šarží.

  Nepříjetí těchto, naprosto samozřejmých kroků lze chápat — a veřejností bude chápáno — tak, že prioritním u "autorit" není zájem na zdraví vlastních občanů, ale nějaký cizí zájem.

Myslím — a chci věřit, — že možnost vybojovat tyto bitvy na úrovni státní, případně na úrovni V4 je… reálná. Protože nutná.

Tolik, ve stručnosti ;-), pár myšlenek k té aktuální korónové situaci. Té, která nás (mediálně) nutí sledovat postupující zatmění všech nám známých civilizačních jistot a doufat v jejich obnovu poté, co zatmění pomine. Ten úkaz nebude trvat minuty. Bude trvat měsíce, možná roky. Odhlédněme proto od fascinujícího jevu koróny se všemi jeho statistikami, mapami a grafy. Hleďme místo toho na krajinu kolem nás. V ní se nyní děje to, co je skutečně podstatné. A ty změny budou tentokrát větší, než po minulé události, jež změnila svět — větší, než po 11. září 2001.

Držte si klobouky, mějte maximálně jasné vědomí a vítejte v (překrásném?) novém světě. [27]

— snílek