Před asi deseti lety běžela "krásná" mezinárodní klima-agitka: snížit své emise CO₂ o 10% do roku 2010, zkráceně 10-10. Prý je to dobrovolné, tedy no pressure ("žádný tlak"). No, jenže, asi nějak omylem bylo natočení klipu svěřeno Richardu Curtisovi, kterému, jako správnému Britovi, zbýval ještě kus toho "britského humoru". A byl z toho pak trochu průšvih. Prý proto, že byl klip příliš expresivní a minul se cílem. Já však myslím, že spíše proto, že Curtis v nadsázce — vědomě či nevědomě — ukázal, co ono "no pressure" znamená ve skutečnosti.

Při skoku o deset let do budoucnosti — tedy do současnosti — nabývá klip celkem prorockých rozměrů. Klimatickou agendou — a prý "úzkostí" — zasažení lidé pořádají srazy, demonstrace a zuřivě mačkají svá červená tlačítka… která zatím nefungují.

Mám trochu děsivý dojem, že mnoho z nich by si přálo, aby byl zavedeno něco jako trestní odpovědnost za "rozvracení klimatu". Aby z jejich řad vzešly komise a tribunály ukládající tresty lidem, kteří se tváří v tvář rostoucí hysterii z blízkého konce světa snaží zachovat alespoň trochu zdravého rozumu — a odstupu. A že by si moc a moc přáli, aby ta červená tlačítka fungovala doopravdy.

Že ten klip dnes nepůsobí tak absurdně jako před deseti lety není, myslím, dobré znamení.

— snílek

Komentáře