Ale takoví přece nejsou všichni, vždyť oni jsou v drtivé většině umírnění. Těmito a podobnými slovy snažíme se popírat nebezpečí ze strany následovníků Proroka a potlačit přirozenou obrannou reakci. Hrozba, kterou se civilizace s výstižným názvem Podrobení ve své doktríně sama prezentuje, prý vůbec není reálná. Argumentujeme, že většina s námi žijících podrobených je přece umírněná — čímž míníme, že není otevřeně konfliktní — a že případné násilí a teror jsou prý dílem pouze ojedinělých fanatiků. Pokud takto uvažujeme, neuvědomujeme si, jak nás ve snaze nasadit sobě i ostatním růžové brýle, zrazuje náš vlastní jazyk. Jak naše vlastní volba slov přímo odhaluje podstatu problému.

Co znamená výrok: Oni jsou umírnění?

Být umírněným znamená nepraktikovat svou víru a doktrínou předepsaný způsob života naplno. Znamená to slevit z plnosti, ustoupit z toho, co bych za příznivějších okolností dělat musel či chtěl. Netýkají-li se tyto ústupky marginálních drobností, ale samotného základu víry, pak opakem umírněnosti není fanatismus, ale praktikovaná víra.

Říci následovníku Proroka, že je umírněný, je pokárání, urážka či dokonce vyhrůžka. Říkáme mu totiž, že svou víru rozředil, že je ve svém následování vlažný, že jeho přesvědčení a oddanost nejsou takové, jaké by být měly. Říkáme, že ve své víře a činech není upřímný. Nepřímo říkáme, že z hlediska doktríny Podrobení je odpadlíkem. A odpadlictví je v Podrobení trestáno — nejen duchovní — smrtí.

Umírněnými smějí být následovníci Proroka pouze v případech kdy jim životní okolnosti nedovolují praktikovat svou víru plně. Proto, pokud jsou mezi námi žijící stoupenci Podrobení umírnění, ani v nejmenším to neznamená, že takoví být chtějí, nebo že snad přijali náš způsob života a sdílí naše hodnoty. Oni takoví být musí, protože si dobře uvědomují, že jimi žádané způsoby jsou v naší společnosti — zatím — naprosto nepřijatelné. Podle doktríny samotné takoví — avšak jen dočasně, než se poměry změní — být i mohou. Pokud by však umírněnými skutečně chtěli být trvale, jsou odpadlíky, se všemi následky.

Popíráním nebezpečí doktríny Podrobení poukazem na většinovou umírněnost následovníků Prorokových ve skutečnosti říkáme, aniž si to chceme přiznat, toto: Buďme v klidu, zatím jsme natolik silní, že oni musí být umírnění.

Naše síla však slábne.

Stačí letmý pohled na dění na západ od naší země v srdci Evropy a každému je, nebo alespoň začíná být zřejmé, že tamní společnosti se dobraly fáze, v níž mohou stoupenci Podrobení svou umírněnost — konečně — pozvolna odkládat. A původní společnost, naprosto pochopitelně, se stále větší vervou a arogantní neotřelostí podrobovat jediné povolené doktríně.

Co nám nyní bezprostředně hrozí můžeme sledovat dnes a denně na situaci v zemích západní a severní Evropy. Co hrozí západní a severní Evropě můžeme bezprostředně sledovat v zemích severní a subsaharské Afriky a zemích středního a blízkého východu. V oblastech, které si Podrobení svou brutální fyzickou i duševní silou podmaní, nezbývá prostor pro cokoli mu cizího. Nedovoluje ani vzpomínky na onu tolik jinou minulost. Krví zalitý příběh násilného podrobování národů, kultur a civilizací, překlenující bezmála půldruhého tisíciletí, je dnes stále živý. Snad dokonce jako nikdy předtím.

Vše toto víme.

Proto pojem umírnění, tak výstižně zrcadlící naše nereálné požadavky na následovníky Prorokovy, není vlastně o nich. Je především o nás.

Vypovídá o našem podvědomém strachu z doktríny Podrobení. O našem bláhovém předpokladu umírněnosti, nesmyslném očekávání, že se následovníci Prorokovi zřeknou plnohodnotné praxe své víry, jímž otevřeně odhalujeme vlastní niternou jistotu, že pravá, tedy plnohodnotná a nezmírněná, podoba Podrobení není s naší vlastní existencí slučitelná. Je o našem strachu bránit se, kdy se namísto boje upínáme k naivní představě, že zrovna v tom našem případě bude mít Podrobení podobu jinou než tu sobě vlastní — že bude umírněné.

“Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu do té doby, dokud lidé nepřijmou, že neexistuje jiný bůh nežli Alláh a dokud neuvěří, že jsem jeho prorokem a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vyslovena. Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud šaría nestanoví jinak, v tom případě pak jejich osud leží v rukou Alláhových.” -- Prorok

Zbývá otázka: Jak dlouho ještě si budeme lhát?

— snílek

Komentáře