Zdál se mi sen. Někde, kdesi, byl hrad. Byla právě zima, všude kolem sníh a z nebe se k zemi snášely sněhové vločky. Na hradě bylo nádvoří se studnou. Nevím proč studny bývají na nádvořích, ale budiž, byla tam. Na tom nádvoří se setkávali lidé. Každý si tam s sebou něco přinesl, kousek sebe, svého "já" ať už jeho význam je jakýkoli. A právě zde, u té studny si lidé ty kousky navzájem dávali a vyměňovali. Rozdávali se ostatním. V okamžiku, kdy si dva lidé takto něco navzájem předali, z těch dvou kousků vznikl třetí, který se étericky vznesl do vzduchu a začal poletovat kolem všech těch lidí, kteří tam byli. V tom snu jsem byl na tom nádvoří. Byl jsem pozorovatel. Vnímal jsem vločky, studnu, lidi a celé to bylo zahaleno v poletujících obláčcích kousků lidí, kteří si něco nazvájem dali. Byla to ryzí krása.

V tom snu jsem vědel, co si to ti lidé navzájem dávají, po probuzení to pozbylo tvaru a zůstalo jen nějaké záhadné cosi, které jsem pak nazval nečím.

-- snílek

Komentáře