Když věda vyvrací genderovou ideologii

Paradox genderové rovnosti

Podívejme se nyní na shrnutí několika nedávných a velkých studií na téma genderové rovnosti.

Tak například ve studii s názvem Relationship of gender differences in preferences to economic development and gender equality (Vztah genderového rozdílu zájmů k hospodářské vyspělosti a genderové rovnosti), publikované v časopise Science v říjnu 2018, dospívají autoři k následujícímu zjištění:

Falk a Hermle zkoumali 80.000 jedinců ze 76 zemí, kteří se účastnili v Global Preference Survey [globálním dotazníku zájmů] a srovnali získaná data s parametry jednotlivých zemí jako HDP a indexy genderové rovnosti. Zjistili, že čím více rovnosti příležitosti pro ženy, tím více se ve svých zájmech [preferences] lišily od mužů. [zvýraznění moje]

Zdůvodnění tohoto výsledku není nijak překvapivé: Odstranění diskriminace — "předepsaných rolí" obou pohlaví — zakládá možnost vyrovnání genderového rozdílu v možných zájmech a s rostoucím blahobytem odpadá nutnost držet se "zaběhlých" genderových rolí kvůli "přežití". Jenže dostupnost ekvivalentních zdrojů a možností oběma pohlavím jim zakládá právě možnost sledování právě těch cílů, které nejsou dány těmito faktory a které odpovídají jejich skutečné, přirozené odlišnosti.

To ostatně potvrzují i jiné studie, například Sex differences in personality are larger in gender equal countries: Replicating and extending a surprising finding (Osobnostní rozdíly pohlaví jsou větší v zemích s genderovou rovností: Replikace a rozšíření překvapivého objevu), publikovaná v časopise International Journal of Psychology:

Zjistilo se, že osobnostní rozdíly pohlaví jsou větší v zemích s větší genderovou rovností. […] Další analýza ukázala, že ženy typicky dosahují vyššího skóre než muži ve všech pěti osobnostních faktorech (neurotismus, extraverze, otevřenost, ochota, svědomitost) a že tyto relativní rozdíly jsou větší v zemích s vyšší genderovou rovností. Předkládáme hypotézu, že muži i ženy při zvýšení genderové rovnosti více tíhnou ke svým tradičním genderovým rolím. [odkaz můj]

Ve studii najdeme následující obrázek (graf), který ukazuje korelaci "indexu genderové rovnosti" s osobnostním rozdílem. Muži a ženy v zemích v "pokročilejším" stadiu genderové rovnosti jsou "paradoxně" více odlišní.

Je celkem pochopitelné, že dobrovolné přijetí odlišného životního cíle a dobrovolné rozhodnutí věnovat se odlišným zájmům ústí v odlišnou míru zastoupení v různých společenských oblastech, různých profesích. Vzniká nerovnost v zastoupení (inequality of outcome), a to zcela přirozeně.

Autoři některých studií dokonce hovoří o "paradoxu". Tak například ve studii The Gender-Equality Paradox in Science, Technology, Engineering, and Mathematics Education (Paradox genderové rovnosti ve vědeckém, technologickém, inženýrském a matematickém vzdělávání), publikované v časopise Psychological Science se přímo mluví nejen o nízkém zastoupení žen, které se rozhodly pro studium ve zmiňovaných oborech, ale také (opět) o tom, že jejich zastoupení je "paradoxně" nižší v zemích s vyšší genderovou rovností.

Jak ukazuje následující graf ze studie, rozdíl v subjektivním odhadu vlastních schopností a úspěchu v daných oborech (self-efficacy), tedy jakási "kompetenční motivace", se snižuje s rostoucím indexem genderové rovnosti — "global gender gap index", GGGI, reprezentuje úroveň genderové nerovnosti napříč více kritérii, jako je zastoupení, plat, atd, na škále od 0 do 1, kde 1 znamená úplnou rovnost pohlaví.

Ženy v genderově více rovnostářských zemích mají — oproti ženám v zemích, které rovnosti tolik nemají — o vědu a technické obory menší zájem a dosahují oproti mužům i horších výsledků navzdory tomu, že samotná jejich způsobilost je stejná jako v ostatních zemích. Rozdíl je vidět z následujících grafů, kde (a) ukazuje na rostoucí rozdíl ve výsledcích s rostoucí genderovou rovností a (b) ukazuje na s rostoucí genderovou rovností snižující se podíl žen ve vědě a technických oborech.

Zobrazené rozdíly jsou, jak se ukazuje, dány větším rozdílem v osobních preferencí a statisticky jiným osobnostním profilem žen (a mužů) v genderově "narovnaných" společnostech. Vyšší zastoupení žen ve vědeckotechnických oborech v genderově "méně rozvinutých" zemích je pak, jak autoři poznamenávají, větším důrazem na potřebu zajistit si určitou životní úroveň — tato vyšší rovnost je tedy způsobena menším potenciálem ke svobodnému projevu přirozené genderové identity.

Tolik aktuální studie na toto téma. Podle všeho se však jedná o delší dobu známou skutečnost, jak dokládá i studie z roku 2001 — Gender Differences in Personality Traits Across Cultures: Robust and Surprising Findings.

Muži a ženy mají odlišné mozky

Zajímavá jsou též zjištění dnešní vědy ohledně funkční i genetická profilace lidského mozku.

Pohlavní rozdíly v jeho struktuře mozku prokazatelně existují, jak dokládá např. studie A meta-analysis of sex differences in human brain structure (Meta-analýza rozdílů struktury lidského mozku podle pohlaví). V této meta-studii (studii operující s daty jiných studií), autoři z dostupných studií shromáždili data o objemu a hustotě mozkové tkáně. Na základě dat získaných ze 126 studií, obsahujících požadovaná data, se snažili získat přehled o rozdílech mozkové struktury v závislosti na věku a pohlaví.

Autoři uvádí, že rozdíly ve struktuře mozku zůstávají víceméně konzistentní od narození do vysokého věku (~80let). Jak je vidět na obrázcích, muži mají obecně větší objem a větší hustotu mozkové tkáně v přední oblasti spánkových laloků, spodní části čelních laloků a mozečku, ženy zase v horní oblasti čelního laloku, temenního a zadního laloku.

Za pozornost stojí studie (celý text) Spatio-temporal transcriptome of the human brain (Časo-prostorový transkriptom lidského mozku), mapující aktivaci genů v mozkové tkáni ještě nenarozených — a tedy sociálnímu prostředí nevystavených — jedinců. (Transkriptom je soubor RNA molekul ve zkoumané tkáni, odpovídající aktivovaným genům DNA.)

Přestože autoři v závěru uvádí, že se prostoro-časové změny v přítomnosti transkriptomů jsou větší než ty, které se týkají pohlaví, potvrzují zároveň závěry jiných studií, totiž že aktivace mnoha genů je odlišná pro muže a ženy:

Analýzou dat […] jsme identifikovali 159 genů s odlišným projevem u mužů a žen na chromozómech Y (13 genů), X (9 genů) a autozómech (137 genů). Velká část (76.7 %) měla výraznější projev u mužů […]. Byly pozorovány značné rozdíly v prostorovém rozmístění [aktivovaných genů] a více genů mělo pohlavně rozdílný projev v průběhu prenatálního vývoje než v postnatálním období s nejmenším množstvím rozdílů u mozku dospělých lidí. [zvýraznění moje]

Ukázkou pohlavně rozdílné aktivace může být následující graf projevu autozomálního genu IGF2, spojovaného s růstem embrya a rozvojem kognitivních funkcí.

Dnešní technologické možnosti však umožňují zkoumat strukturu a funkci mozku nejen in vitro, v laboratoři, ale dokonce in vivo — na živém organismu. Tak například autoři studie Sex differences in functional connectivity during fetal brain development (Pohlavní rozdíly funkční konektivity během vývinu mozku lidského plodu) pomocí magnetické rezonance zkoumali aktivitu mozkových neuronových sítí v závislosti na věku u dosud nenarozených, živých plodů v průběhu těhotenství.

Analýzou získaných dat od 118 živých plodů o stáří 25–39 týdnů zjistili, že ženy mají před narozením výraznější vývoj spojení mezi vzdálenějšími oblastmi mozku, muži zase výraznější vývoj lokalizovaný. U mužů a žen se rovněž liší oblasti, mezi nimiž existuje pozitivní (s věkem sílící) či negativní (s věkem oslabující) funkční spojení. Pěkný přehled výsledku studie dává následující obrázek.

Červené spojnice reprezentují pozitivní korelaci funkčních spojení v závislosti na věku, modré pak korelaci negativní. Znázorněny jsou neuronové sítě, které během těhotenství prodělávají největší změny — buď ve smyslu sílící aktivity (červená) nebo klesající (modrá). U žen byla zjištěna vyšší míra těchto (pozitivních či negativních) vztahů u pěti funkčních spojení, u mužů ve dvou případech (viz obrázek). Jak sami autoři (mimo jiné) uvádí:

Nalezli jsme FC-GA [funkční spojení — stáří plodu] vazby, lišící se podle pohlaví, jak uvnitř jednotlivých neuronových sítí, tak mezi nimi. Konkrétně, vztah mezi stářím [plodu] a funkčním spojení zadní cingulární kůry se spánkovým lalokem a předního laloku s mozečkem bylo zjištěno pouze u žen, zatímco vztah mezi stářím [plodu] a zvýšeným funkčním spojením v rámci mozečku byl silnější u mužů.

Na předchozích dvou studiích je z hlediska genderové ideologie klíčová a stoupenců "sociálního konstruktivismu" klíčová právě skutečnost, že se jedná o jasnou pohlavní diferenciaci mozkové aktivitu u ještě nenarozených dětí. Zvláště zajímavá je skutečnost, že že největší rozdíly v projevech genů v mozku mezi muži a ženami jsou v období před narozením, a po narození — v sociálním prostředí — tento rozdíl klesá. Tedy o tom, že by i v tomto případě mohly být zjištěné rozdíly výsledkem sociálních interakcí ("útlaku"), nemůže být ani řeči.

Co to znamená?

Chce se mi napsat, že snad každý na základě "selského" rozumu "ví", že ženy a muži se ve své přirozenosti liší — jak fyzicky, tedy biologicky, tak duševně, psychicky. Že kdo má děti, nebo se pohybuje v jejich kolektivu, vidí rozdíl v založení chlapců a dívek — rozdíly, které nejsou a nemohou být dané výchovou, rozdíly, které vycházejí ze samého jádra osobnosti člověka. Že například psychologie tyto rozdíly naprosto jednoznačně prokazuje a v některých případech je má (Jung) za archetypální aspekty lidské existence.

V dnešní době toto již nestačí. Postmoderní trend k relativizaci — a tedy "zrovnoprávňování" — prakticky všeho, zachvátil humanitní vědy natolik, že se zcela vážně řeší dříve nemyslitelné. Nejenže se přestává brát rozdílnost pohlaví jakožto přirozená danost, ale v mnoha ohledech je nahlížena jako výsledek společenského "útlaku", z něhož je třeba společnost "vyléčit".

Proto je dobře, že i dnešní, "moderní" věda stále umí "objevit kolo" — a v tomto případě postavit proti stávající genderové ideologii empirická a dosti vypovídající fakta, jinak samozřejmá všem, kteří zatím nejsou "genderismem" postiženi:

1. Eliminace diskriminace nevede k rovnosti, ale navýšení osobnostních rozdílů mezi muži a ženami. Dosáhnout například rovnosti v profesním zastoupení u svobodně se odlišujících mužů a žen lze proto jedině násilným potlačením jejich vlastní přirozenosti.

2. Mozky mužů a žen se funkčně liší. Rozdíly v jejich genetickém vývoji jsou zároveň největší v období před jejich narozením — a nijak tedy nesouvisí s jejich výchovou.

Zbývá otázka, nakolik věda udrží své pozice v okamžiku, kdy budou například výsledky zmíněných studií označeny za hate-facts.

— snílek

PS: Děkuji Jordanu Petersonovi za úvod a odkazy na zmíněné společenské a Leonardu Saxovi za úvod a odkazy na zmíněné neurologické studie.

PPS: Pokud (ještě) nevíte, kdo je to Jordan Peterson, pusťte si jeho, pravděpodobně, "nejslavnější" interview.