Tento text byl publikován na konci srpna 2001 v deníku MF Dnes. S mnoha myšlenkami, které jsem tehdy jako mladý student v tomto článku formuloval, již dnes ne zcela souhlasím. Přesto tento text dávám k dispozici, stále snad může přinášet dobré podněty. Občas je též dobré vidět myšlenkový vývoj v časovém kontextu.

Nemohu nereagovat na článek Václava Klause (MF Dnes 18. srpna 2001), ve kterém polemizuje s názory Erazima Koháka, nazývá je „utopickými“ a srovnatelnými s trendy filosofie minulého století, které nepřímo zapříčinily vzniky několika totalitních režimů. Podle mého názoru se pan Klaus ve svém článku dopouští několika přehlédnutí, zkreslení a zjednodušení, která je nutno brát v úvahu, než je možné nazývat něco „utopickým“.

Zaprvé si myslím, že není slušné „sbírat“ opodstatněnost a věrohodnost kritiky na úvaze, že Erazim Kohák v totalitním režimu nežil, tudíž mu nemůže rozumět. George Orwell (jehož odkaz si pan Klaus ve své polemice vybral jako jeden z ilustračních příkladů) v totalitním režimu taktéž nikdy nežil, jeho díla však ani v nejmenším nenaznačují, že jejich autor totalitnímu režimu nerozuměl.

Pan Klaus dále popisuje dnešní svět jako důvěrně známý, přehledný a předvídatelný. Otázkou pak je, jestli deterministický svět může být světem svobodným, ve kterém funguje svobodná společnost. Svoboda není absolutním pojem, lze ji zvažovat pouze relativně a i to je velmi nejednoznačné. Svět ve kterém jsme vyrostli je nám důvěrně známý. Byli jsme vychováni okolím, které nám vnutilo jisté zvyklosti a pravidla. Na jejich základě se pak poměrně předvídatelně vyvíjí naše budoucnost zcela svobodně podle toho, co jsme se naučili, jaké představy nám o světě vytvořilo vzdělání. V dospělosti máme možnost „svobodné“ volby. Přemýšlí však svobodný řadový zaměstnanec nadnárodního koncernu o tom, že část vysokého platu, který si ve svém svobodném světě svobodně vydělal pochází např. z likvidace deštného pralesa? Je pravda, že právně je vše v pořádku, negramotní obyvatelé tamní země se svobodně rozhodnou za směšnou odměnu prodat nepotřebný kus lesa. Svoboda živého lesa padla, na řadě je svobodný zisk v přehledném světě. Kdo je v tomto případě „prorok rozvraceč“? Člověk, který na problémy upozorňuje v „našem“ světě, či ten, který nabízí „ráj na zemi“ lidem zaostalých států? Ach ano, už vím, co to je svoboda demokracie.

Zmínka o tom, že hrůzy 20. století způsobené ve jménu různých –ismů, by nás měla naučit skepsi k falešným prorokům je zcela namístě. Otázkou je, jestli do skupiny –ismů pan Václav Klaus zahrnuje i kapitalismus. Faktem je, že kapitalistické země mezi sebou dnes téměř neválčí, za mnohé hrůzy 20. století tyto země však nesou nemenší odpovědnost. Pro zbrojařské megakoncerny je svoboda trhu s možností zisku velkým přínosem a není třeba se bát, že by jejich cílem byl světový mír. Ozbrojené konflikty a globální hrozby jsou velmi žádoucí. Dokladem vlivu možnosti svobodného zisku jsou též příklady, kdy vyspělé kapitalistické země berou ohledy pouze na své vlastní zájmy, ekonomicky nevýznamné malé konflikty (např. dříve v Barmě) nejsou středem zájmu. Když jde však např. o ložiska ropy v Kuwaitu to je pak pozdvižení, ta medializace, tomu se říká profesionální propaganda, nejlepší je vše ještě zamlžit snahou boje za lidská práva.

Nutnost nadřadit dlouhodobé zájmy společnosti zájmům jedince je poměrně jasná. Ať se to jeví jak chce podivně, jisté je že na těchto principech je postavena civilizace. Je to jedním ze stavebních kamenů každého náboženství, běžně se tomu říká právo. Vznikem práva se dosáhlo právě nadřazení zájmů společnosti zájmům jedince. Otázka pana Klause, co s těmi, kterým by se priority společnosti nelíbily je pak jasná. Jako je tomu dnes, takoví lidé většinou stanou před soudem a za jejich prohřešek proti prioritám společnosti je čeká trest. Pro to, aby se vyspělé země alespoň přiblížily udržitelnému rozvoji stačí právní modifikace dnes poměrně dobře fungujícího kapitalismu. Vyspělé země se tomu samozřejmě všemožně pokouší vyhnout, protože ekonomicky tyto kroky nutně povedou ke snížení efektivity ekonomiky a snížení „svobodných“ zisků. Kousavá poznámka pana Klause, že „ten kdo nesouhlasí je nepřítel a podle toho s ním bývá zacházeno,“ je bohužel naprosto pravdivá.

Je pravda, že „není svobody bez práva jednotlivců hledat si své štěstí po svém,“ jak říká pan Klaus. Štěstí je však pouze stavem mysli a proto existuje obrovská spousta cest, jak svou touhu po štěstí uspokojit. „Největšího zisku člověk dosáhne tím, že je užitečný ostatním, že svou činností uspokojí potřeby ostatních.“ Jako z učebnice ekonomie. Dalo by se téměř říci, že za konání dobra bude zisk. Dříve to jistě platilo, problém nastává, když se do hry vloží globalizace a pokrok. Ve vyspělých zemích je taková nadprodukce, že slovo „užitečný“ postrádá významu. Drtivá většina produkce ve vyspělých zemích padá na uspokojení tužeb vyvolaných reklamou. Hnacím motorem dnešní konzumní společnosti je závist. Chci mít, co vidím. Abych toho dosáhl, budu pracovat, abych byl „užitečný“ ostatním a pořídil si to, co myslím že chci, ačkoli to vlastně vůbec nepotřebuji, uspokojím svou touhu po štěstí, alespoň dočasně. Díky utrpení afrických dětí možná i cena trochu klesne, ale co, to není moje věc. Pravda je, že nejlepší uspokojování potřeb ostatním přináší největší zisk. Otázkou je kolika dalším lidem se kvůli maximalizaci zisku způsobí utrpení. Svoboda podnikání, nebo zvířecí odkaz sobeckého práva silnějšího?

Právo silnějšího, čili schopnost omezovat svobodu slabších. Podnik se stává silnější s růstem zisků. Potřeba zisku udává jednoznačný směr vývoje podniku, není žádný prostor pro improvizaci, riskování. Svoboda je pryč, potřeba si prosadí svou a drží podnik v kolejích zisku. Svobodné podniky nejsou schopny se udržet a jsou vytlačeny giganty, kteří lépe stimulují a uspokojují potřeby nás, konzumentů. V konečném důsledku jde vždy potřeba zisku proti svobodě, ať už vědomě či nikoli. Postupem času se stává, že svoboda společnosti je potlačena zájmy úspěšných podniků a jejich vlastníků. Ti pak využívají společnost k uspokojování své touhy po štěstí. Dochází k centralizaci moci, financí a informací. Že by ideály kapitalismu? Utopie? Co na to Orwell? Díky globalizaci se podmínky pro společnost na Zemi mění a bez zásahu budou za čas výrazy kapitalismus a demokracie, jako mnoho dalších směrů a idejí, na poli utopických veličin.

Pan Klaus rád mluví o Utopii. Paradoxem je, že i kapitalismus a demokracie jsou utopické pojmy. Jejich velká výhoda spočívá pouze v tom, že jsou s určitými úpravami aplikovatelné na lidskou společnost a dávají velký prostor „lidské přirozenosti“. V oné lidské přirozenosti však, i díky výchově, stále převládá sobecké právo silnějšího. Jestliže v dnešní době mají jednici moc rozhodovat o záležitostech, které změní podmínky na celé planetě, je třeba se zamyslet, jestli je potřeba nadřadit zájmy společnosti zájmům jednotlivce. Až se jednoho dne ozve hladové právo silnějšího, možná už bude pozdě.

-- Jan Janský (2001)

Komentáře