Tak si říkám, že by se měl státní svátek slavit i dneska. Neměl by se slavit vznik našeho (bývalého?) státu, ale skutečnost, že po "oslavách" z 28. stále nějaký ten stát, respektive státnost, máme.

Mělo by se slavit, že ti, které proti většinově zvolenému představiteli naší státnosti vědomě spojuje nenávist, nevědomě pak snad i nepochopení základních principů demokracie (či snad despekt vůči nim?), neměli o den dříve v rukou hořící louče nebo dokonce kalašnikovy.

Mělo by se tedy slavit nejen to, že je většinově zvolená "hlava státu" stále naživu, ale i to, že nemusela uprchnout před rozvášněným davem někam za hranice.

Mělo by se snad slavit i to, že jako Češi jsme ve svém cynickém přístupu k politice a médiím už natolik otrlí, že je skutečně těžké nás dostat ve větším počtu do ulic, abychom se mezi sebou nesmyslně poprali... A nepomáhají v tomto směru, zdá se, ani chytře připravené a na emoce cílené mediální bubliny a manipulace.

Mělo by se slavit, že se u nás nerozhořel "český Majdan".

Rád bych takto 29. října oslavil i napřesrok... Ideálně tedy bez té nenávisti a mediální hysterie, ale to bych asi chtěl moc. Bude mi tedy bohatě stačit i sama ta státnost.

— snílek

Komentáře