Svět médií dnes žije aktuálním děním v Turecku. Ať již byl tamní "pokus o převrat" událostí autentickou, tedy skutečným pokusem sesadit Erdogana, nebo pouze inscenovanou záminkou ke konsolidaci moci, připravenou samotným Erdoganem, zdá se mi, že velmi důležité aspekty celé události unikají pozornosti. Ty aspekty se týkají jména, které se po události začalo objevovat v médiích a v němž se skrývá klíč k celé události. Je to jméno Fethullah Gülen.

Následující úvaha je mou, řekněme, "důvodnou hypotézou" — vysvětluje současné dění z hlediska kontextuálního a chronologického, ale nemusí být nutně pravdivou. Nejsem v žádném případě expertem na Turecko. Na druhé straně v posledních desetiletích vnímám a snad i částečně rozumím některým impulsům na pozadí viditelného světového dění, do jejichž rámce následující hypotéza zapadá. Berte proto má slova s rezervou, pokud vás zajímá, o co se mé myšlenky opírají, projděte si na konci textu uvedené zdroje a odkazy — a v nich obsažené další reference.

Fethullah Gülen, kterého turecký prezident Recep Tayyip Erdogan viní z přípravy pokusu o převrat, má image uznávaného klerika, imáma "liberálního", "umírněného" a "moderního" islámu. Někteří, např. bývalá agentka FBI Sibel Edmonds a analytik F. Williama Engdahl, poukazují na jeho roli v operaci Gladio, respektive v současné obdobě této dřívější operace.

Operace Gladio byla tajným (dnes částečně odtajněným) společným projektem NATO a CIA z druhé poloviny dvacátého století (od r. 1956 do devadesátých let). Jejím cílem bylo podchytit či infiltrovat extrémistické a nacionalistické skupiny a hnutí v Evropě a dostat tím jejich operace pod vedení či kontrolu z pozic NATO a CIA. Oficiálním cílem operace bylo jejich potenciální využití v partyzánské válce v případě sovětské invaze. Evropští extrémisté tak získávali pro své operace zdrojovou i informační asistenci NATO. Dokud se sovětská invaze se nekonala, byly tyto skupiny využity k realizaci teroristických operací, ze kterých pak byli viněni stoupenci extrémních levicových, často rovněž infiltrovaných, uskupení (Rudé brigády, apod.). Mnohé teroristické v Evropě, především bombové, vyvolávající největší chaos a strach, se tak odehrály s vědomím či za přímé asistence nejvyšších struktur NATO. Cílem bylo kompromitovat komunistické a levicové strany a zamezit jim možnost získat politický vliv. Jako příklad může sloužit únos a vražda italského premiéra Alda Mora roku 1978 či bombový atentát na boloňském vlakovém nádraží roku 1980.

Centrálou pro operace v rámci programu Gladio na blízkém a středním východě a v oblasti Kavkazu bylo Turecko. Pokud byl program v Evropě "zveřejněn" počátkem devadesátých let, v Turecku došlo k nechtěnému zviditelnění v roce 1996 při Susurlukském skandálu, který odhalil vazby mezi vládou, ozbrojenými složkami státu a organizovaným zločinem — nacionalistickou mafií, součástí operace Gladio.

Podle Sibel Edmonds a Williama Engdahla tim projekt Gladio ukončen nebyl. Metoda zůstala, pouze došlo ke změně média. Pokud byly dosud k dosažení geopolitických cílů NATO využívány nacionalistické militantní skupiny, nově měl být podobným způsobem využit radikální islám. Edmonds tuto operaci nazývá Gladio B (podle složky, kterou si o operaci vedla FBI v době, kdy zde Edmonds působila).

A právě zde hraje zajímavou roli Fethullah Gülen, "duchovní autorita", učitel "umírněného" islámu, pod jehož patronací dochází v devadesátých letech k založení více jak tří stovek mešit a madras na blízkém a středním východě a kolem stovky "škol" v USA. Tyto objekty na jednu stranu kryjí agenty CIA, působící v daných zemích jako "učitelé", na druhé straně slouží jako náborová střediska pro operace programu Gladio. Klasické zpravodajské využití struktury věhlasné "neziskové organizace" s profesionálně vytvářeným PR.

Gülena spojuje s Erdoganem společná minulost, v níž táhli za jeden provaz do doby, než se ukázalo, že mají každý jinou představu o budoucnosti Turecka. Jejich cesty se rozešly ve zlém a Gülen z Turecka "uprchl". V USA získal, přes protesty FBI a ministerstva zahraničí, po intervenci CIA povolení k pobytu. Dnes žije v Pennsylvánii, získal image umírněného duchovního vůdce, provozujícího s požehnáním svého hostitele svou osvětovou činnost. Z čeho tuto rozsáhlou "neziskovou nadaci", toto duchovní impérium financuje prý není známo.

A nyní zpět k tomu tureckému převratu. Situace je, zdá se, následující. Síla, známá v průběhu posledních let pod mnoha jmény, souhrnně však nazývaná jako Islámský stát (ISIL), tato formace příkladně "umírněných" absolventů vzdělávacího duchovního programu Gladio B, má problémy. Sýrii nedobude a její původní místní centrála — Turecko — je pod tlakem vnějších okolností nucena se k ní nejen obrátit zády, ale začít s ní bojovat. Dochází k všeobecné medializaci vazby Turecka na ISIL. Je západem tlačeno do konfrontace s Ruskem. Přichází se s tlakem přes genocidu Arménů. Spojenectvím se Sýrií, dříve spřátelenou zemí, získávají na síle i Kurdové, odvěcí nepřátelé. Problém na všech myslitelných frontách. Občanská válka, chaos a rozpad se nad Tureckem vznáší jako Damoklův meč.

V této situaci má Turecko jedinou možnost, jak situaci na domácí frontě stabilizovat — narovnat vztahy se svými sousedy a začít bojovat s tím, čemu dosud poskytovalo živnou půdu. Musí začít bojovat proti ISIL, jinak se neúspěšný boj za jeho hranicemi přenese na jeho území. Jenže bojovat proti ISIL — skutečně bojovat, ne boj jen předstírat — znamená především odstranit nejklíčovější struktury a páky, kterými NATO/CIA/USA ISIL vytváří a kontroluje: odstranit lidi zapojené v Turecku do operace Gladio B.

V posledních měsících se Turecko ocitlo o samotě. NATO, které dva roky předstíralo boj proti struktuře, kterou samo vytvořilo, nemohlo Turecku nijak pomoci, jelikož by buď šlo proti vlastním zájmům v regionu a nebo by zcela otevřeně přiznalo (což se v podstatě stejně stalo), že podporuje ISIL. Vztahy s Evropou jsou díky uprchlické krizi na hraně a po sestřelení ruského letadla v listopadu 2015 se k Turecku demonstrativně postavili zády i Rusové.

Nyní, zdá se, došlo k obratu. Omluva Rusku za sestřelení letadla byla prvním krokem k opětovnému navázání normálnějších vztahů. Dokonce se zdá, že nad rámec omluvy a zrušení sankcí ze strany Ruska se vedla další jednání. Najednou se opět mluví i o obnově projektu ropovodu Turkish stream.

Dovedu si představit, že pro další spolupráci si Rusko dalo jako podmínku konečně začít s ukončením podpory a následnou eliminací islámských radikálů. Stejně tak si dovedu představit, že se tomu druhá strana (NATO) pokusí zabránit — jenže jak, když jediná jiná cesta je chaos a s ním i ztráta kontroly?

Provedený "puč" byl podle mého ideálním způsobem, jak danou věc provést. A jak jsem psal na počátku, je v tomto ohledu jedno, jednalo-li se o autentický pokus o změnu režimu, která se nepovedla, nebo o inscenovanou hru. Můj osobní tip je, že Turecko, pravděpodobně s nějakou vnější podporou, možná od Ruska, možná od "globalistů" v pozadí, začalo čistit a eliminovat interní struktury operace Gladio B. A klasicky, jak to "převrat" umožňuje, bez rukaviček a po diktátorsku. A na tento "převrat" se buď "čekalo" a byla již připravena protiopatření a nebo (což je asi pravděpodobnější) byl pouze "naoko" zinscenován. Tomu nasvědčují i výpovědi participujících vojáků, podle nichž jim bylo řečeno, že jde jen o cvičení.

Na souvislost s operací Gladio poukazuje právě ono medializované jméno — Fethullah Gülen. Erdogan sám po puči říká, že "Turecku nelze vládnout z Pennsylvánie". Nemyslím, že Gülen jakožto osoba za oním "pučem" reálně stojí (v případě, že by byl autentický). Gülen i Pennsylvánie jsou totiž obojí symbol. Symbol skryté moci. Symbol operace Gladio, symbol současných problémů Turecka i jeho sousedů.

NATO, v jehož členské zemi se odehrál "normální pokus o převrat", příkladně mlčí. Asi není v pozici, kdy by bylo vhodné něco komentovat. Otázka je, zda-li je v pozici, kdy může jednat. Ať je to jakkoli, rozhodně musí, jakožto organizace nejen vojenská, ale i politická, dbét na svůj vlastní image, dokud ještě alespoň nějaký má. A tak Erdoganově čistce, která nyní po "puči" v Turecku probíhá, zatím tiše přihlíží.

Jak to bude dál netuším. Koneckonců je dost velká šance, že je celá má "analýza" mylná ;-).

— snílek

Zdroje, z nichž jsem vycházel a které doporučuji:

Komentáře